NESPOUTANÁ DÁMA
Vydavateľstvo: Domino 2004
My Lady Notorious (1993)
ANOTÁCIA:
Lady Chastity Wareová je odhodlána pomoci své ovdovělé sestře s dítětem, a tak neváhá sáhnout k naprosto zoufalému činu: v mužském převleku přepadne kočár. Navzdory jejímu toužebnému přání však uvnitř nesedí postarší šlechtic nebo zámožný kupec, nýbrž arogantní aristokrat Cynric Malloren. Chastity nemůže tušit, že její zajatec má za sebou několik nudných měsíců, během nichž se zotavoval z válečného zranění, a přepadení je pro něj tudíž vítaným zpestřením života – zvláště když je na první pohled zřejmé, že drzý loupežník je ve skutečnosti půvabná žena. V opuštěném sídle, kam Chastity svého zajatce dopraví, se do sebe nesourodá dvojice zamiluje. Všechno jako by však hrálo proti nim – Chastitin otec by nikdy nesvolil ke sňatku své dcery s mužem z rodu Mallorenů, a pro Cynricova vlivného bratra je zase nepřijatelná myšlenka, že by se k nim měla přivdat žena s tak pošramocenou pověstí, jakou má Chastity…
Chastity má nielen pošramotenú povesť, ona ju má úplne zničenú, po tom čo ju našli v posteli s mužom si toho muža odmietla vziať, a prišla o všetko, o domov, strechu nas hlavou a otec ju vydedil, dokonca prišla i o vlasy, a prežila mučenie ale i tak sa jej krutému otcovi nepodarilo Chastity zlomiť, obliekla sa do mužských šiat a pretlka sa ako najlepšie vie. Keď jej sestra potrebuje pomoc nezaváha a vymyslí plán, ako jej pomôcť, ten plám však nezahrňa hriešne krásneho Cyna Mallorena, ktorý sa zrazu ujal vedenia tak ako má vo zvyku a to nielen v plane na záchranu jej sestry ale v celom jej živote.
Prvý z príbehov o Mallorenovcoch som samozrejme prečítala až ako posledný. I keď Cyn je v podstate veselá kopa, príbeh je troška smutný a Chastity si toho prežila ozaj dosť, Fortom som mala chuť dosť zatriasť, aby sa konečne spamätal. Ale aku už vieme spamätá sa až keď stretne Elf, ale to už je iný príbeh.
a trošíčka!
Spracovala LENKA
Malloren
My Lady Notorious (1993) – Nespoutaná dáma (Domino 2004)
Tempting Fortune (1995) – Pokušení (Domino 2005)
Something Wicked (1997) –Hříšná dáma (Domino 2005)
Secrets of the Night (1999) – Tajemství noci (Domino 2001)
Devilish (2000) – Černý markýz (Domino 2002)
Winter Fire (2003) – Falešné zásnuby (Domino 2006)
A Most Unsuitable Man (2005) – Nevhodný nápadník (Domino 2006)
Ukážka z knihy:
Chastity našla Nanu v kuchyni.
„Za chvíli můžeme jíst, drahá," řekla stará chůva. „Odvážete ho, nebo ho budu muset nakrmit?"
Přestože Nanin hlas zněl klidně, Chastity v něm slyšela nesouhlas. „Nemůžeme mu důvěřovat, Nano, a všechny máme plné ruce práce, takže ho nedokážeme neustále sledovat. Mohl by utéci a přivést sem policejního soudce."
Nana zvedla oči od hrnce. „Na to jste možná měla myslet před tím, než jste ho sem přivedla."
Chastity vystrčila vzdorovitě bradu. „Potřebovala jsem kočího."
„Jistě." Stařena vytáhla z kredence talíře a začala prostírat. Chastity si všimla, že prostírá pro čtyři osoby, ale Veritin dvouměsíční syn u stolu ještě jíst neuměl. „Myslím, že mu můžete důvěřovat, lady Chastity," řekla Nana.
Chastity si povzdechla. „Nezapomínej, jmenuji se Charles."
Vydala se za svou sestrou. Prošla předním pokojem, aniž by na vězně pohlédla, jen položila na krabici jeho pistoli a vyběhla po schodech nahoru. Verity právě přebalovala syna, povídala si s ním a lechtala ho.
Chastity vyštěkla: „Nechápu, jak se můžeš takhle chovat, když pomyslíš na jeho otce."
„Nemyslím na jeho otce," odvětila Verity prostě. Zavázala poslední mašličku na spacím úboru, zvedla dítě a položila ho sestře do náruče. „Jen se na něho podívej. Nemá se sirem Williamem Vernhamem nic společného."
Chastity se zadívala na měkký uzlíček ve svých pažích, nechtěně uchvácena kouzlem miminka. „Ale on je sir William Vernham," podotkla, zatímco dělala na dítě legrační obličeje, což se mu viditelně líbilo.
Verity přestala uklízet špinavé prádlo. „Já vím. Ale jiný." Prudce dodala: „Nevyroste z něho stejný muž, jako byl jeho otec. O to se postarám. A teď když je sir William mrtvý, bude to mnohem snadnější."
Chastity na ni ostře pohlédla. „Dávej si pozor, abys to neřekla před nikým jiným než přede mnou, Verity, jinak tě tvůj švagr ještě obviní z vraždy."
Verity zbledla. „Jak by to mohl udělat? Williamovi selhalo srdce v náručí jeho milenky."
„To je pravda, ale muži jsou schopní čehokoliv, jen aby dosáhli svého cíle, zvláště Vernham. Soudce by tě bezpochyby obvinil z použití obzvláště rafinovaného jedu, který nezanechává žádné stopy."
„Všichni muži nejsou krutí!" namítla Verity tiše. „Nathaniel je dobrý člověk."
„Asi máš pravdu, ale kdyby byl svět spravedlivý, mohla by ses za něho provdat." „Ach, Chastity…"
„Otec věděl, že miluješ Nathaniela, a přesto tě přinutil ke sňatku se sirem Williamem – starým tlustým zemanem, kterému sice nechyběly peníze, ale slušnost rozhodně ano." Opřela si dítě o rameno a lehce ho poplácala po zádech.
Verity se kousla do rtu. „Povinností každé dcery je provdat se podle otcova přání."
„Tak se to říká, ale bylo by příjemné aspoň znát důvod takové oběti. Otec tě nejen provdal za sira Williama, ale mě se navíc pokusil provdat za jeho bratra. Co mohl z takového spojenectví získat?"
Verity hodila špinavé prádlo do kbelíku. „To nevím," přiznala.
„Jedna věc je jasná," řekla Chastity. „Svoji povinnost jsi splnila. Ať tě ani nenapadne znovu se podřídit otcově vůli. Vezmeš si Nathaniela."
Verity přikývla. „Jsem rozhodnutá to udělat, i když mě trápí výčitky svědomí. Kéž bych měla tvoji odhodlanost."
„Po pravdě řečeno," odvětila Chastity a otřásla se, „právě tvé manželství mi dodalo sílu postavit se otci. Sir William byl špatný člověk a jeho bratr, přestože na první pohled působí lepším dojmem, je ze stejného těsta. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby plánoval vraždu nemluvněte."
„Ale já stejně nechápu, kdes našla kuráž postavit se otci. Podívej se na mě. Jediné, nač jsem se zmohla, je útěk."
Chastity se postavila, opatrně položila spící dítě do postele a přikryla ho dekou. Pak zamířila k malému oknu a vyhlédla ven do temné zahrady osvětlené jen čtvercem světla z kuchyně. „Opravdu nevím, zda bych v sobě našla tolik odvahy, kdybych byla věděla… Nikdy mě nenapadlo, že by mohl zajít tak daleko. Jakmile jsem se však vzepřela, už jsem nemohla couvnout…"
Verity sestru objala a obě mladé ženy se k sobě přitiskly. „Ještě před dvěma lety jsme byly šťastné a plné nadějí," řekla. „Co se stalo?" Pak se však vzpamatovala. „Musíme jít dolů na večeři." Zvedla kbelík a pohlédla na sestru. „Nemyslíš, že by ses měla pře-vléct do šatů, když tu máme muže?"
Chastity si otřela slzy a narovnala se. „V žádném případě. Nebylo by moudré, aby věděl, že má co do činění se třemi ženami." „Ale, Chastity," protestovala sestra. „Je to gentleman." „Jak to kruci můžeš považovat za výhodu? Sir William byl gentleman. Henry Vernham a otec jsou rovněž gentlemani. A nezapomínej, že náš vězeň je nejen gentleman, ale především Mallo-ren. Mallorenovi jsou hezcí a fascinující, ale bez váhání ti podříznou hrdlo, když se jim postavíš do cesty. Nenech se ošálit dlouhými řasami Cyna Mallorena."
Verity se zasmála. „Jsou neuvěřitelné, nemyslíš? Opravdu se nemůžu bát muže, který takhle vypadá."
Chastity se zamračila. „Jsem si jistá, že spousta lidí udělala stejnou chybu. Fatální chybu."
„Ale no tak, Chastity. Určitě není nebezpečný. Vsadím se, že během svého života zastřelil leda tak bažanta."
Chastity zakroutila hlavou. „Je nebezpečný, Verity. Cítím to. Snažně tě prosím, oslovuj mě Charlesi, nebo aspoň Chas. A neříkej před ním celá naše jména. Otec s Rothgarem spolu nevycházejí nejlépe. Jestli se Cyn Malloren dozví, že jsme Wareovy, rozpoutá se peklo."
Verity zakroutila hlavou, ale nic nenamítala. Zkontrolovala Williama, pak sfoukla svíčku a zamířila ke schodišti. Na prvním schodě se zastavila. „Chas, co když se tě znovu pokusí provdat?"
„Otec?" Chastity se trpce zasmála. „To je jediné požehnání. Můj vzdor ho donutil zcela mě zničit. Žádný muž se nebude chtít oženit s nechvalně známou Chastity Wareovou."
Cyn se díval, jak kráčí pokojem a míří po schodech nahoru. Našla jeho pistoli, a tak předpokládal, že ji přesvědčil o svých dobrých úmyslech. Nezdálo se však, že by roztála.
Chtěl vidět, jak se usmívá. Chtěl, aby s ním mluvila, aby se mu svěřila se svými problémy a on je mohl za ni vyřešit. Překvapilo ho, že za tak krátkou dobu si svou únoskyni tolik oblíbil, cenil si její statečnosti a rovněž se mu líbil její nekonvenční vzhled.
Její krátké vlasy připomínající vydři srst vypadaly hodně zvláštně, ale na druhé straně dávaly vyniknout krásně tvarované lebce. Jak to, že si až doposud neuvědomil, jak může být hlava krásná? Vychutnával si představu, jak ženu hladí po krátkých vlasech stejně, jako by se chystal zabořit ruce do záplavy hedvábných kadeří.
Krátký účes rovněž zdůrazňoval jasné linie jejího obličeje -hladké vysoké čelo, rovný ostře řezaný nos, pevnou čelist. Dokonce i ty obyčejné šedé oči vypadaly ve vhodném orámování nezapomenutelně. Nebyla ztělesněním běžného ženství, ale na druhé straně Cyn si nikdy na běžné věci nepotrpěl.
Nesla se hrdě jako muž – narovnaná ramena, rozhodný krok. Připadalo mu to překvapivě erotické a litoval, že se do mužského oděvu oblékla pravděpodobně jen kvůli přepadení. Představoval si, jak by asi vypadala v šatech.
To však zatím nezjistí. Když sešla dolů, ještě stále měla na sobě kalhoty.
Sestry kolem něho mířily do kuchyně, a tak rychle řekl: „Podařilo se mi vás, Charlesi, přesvědčit, že vám nechci ublížit?"
Otočila se a pohlédla na něho. „Dokud budete přivázaný k posteli, pane, jsem si jistý, že nám neublížíte."
„Máte strach mě rozvázat, je to tak?"
Dala si ruce v bok. „V žádném případě. Ale povězte mi, proč bych se měl s vámi obtěžovat?"
Připadala mu naprosto báječná. „Bylo by to fér. Nic nečestného jsem neudělal."
Usmála se. „Pomáhat lupičům není příliš čestné, pane."
Opětoval její úsměv. „Omlouvám se. Neuvědomil jsem si, že tolik toužíte skončit na šibenici. Hned při první příležitosti svou chybu napravím."
„To je mi jasné. Právě proto jste připoutaný."
Cyn potlačoval smích. Takhle dobře se nebavil již celé měsíce. To je ale žena. Což mu dalo do rukou novou zbraň. „Stejně je zvláštní, že jste mě přivázali k posteli právě takhle," řekl. „Patříte k těm, kteří si rádi prohlížejí mužská těla, Charlesi?"
Podívala se na něho a zrudla. Najednou vypadala naprosto žensky, jako nevinná, zmatená dívka. Cyn cítil, jak začíná být vzrušený.
„Nechte toho, oba dva," ozvala se Verity a přistoupila k němu s porcovacím nožem v ruce. Bouli v jeho rozkroku přešla jen krátkým nadzvednutím obočí. „Myslím, že ten muž má pravdu," otočila se k sestře. „Neudělal nic, za co by si zasloužil takové zacházení. Může se jít s námi najíst."
„Verity, nedělej to!" vyštěkl Charles. Avšak Verity již mezitím přeřízla pruhy látky, kterými byl Cyn připoutaný k posteli. Elegantně se posadil a začal si mnout ztuhlá zápěstí.
„Drahý pane," řekl, potěšený, že s ní může konečně jednat jako rovný s rovným, „cením si laskavosti vaší sestry, ale pokud jste pánem tohoto domu, neměl byste své ženské společnice lépe ovládat?"
Rozzlobeně po něm loupla očima. „Třeba bičem?"
Cyn mrkl na Verity. „Je snad vaše sestra tak neposlušná?"
„Přestaňte, pane," okřikla ho Verity, přestože zadržovala smích. „Úmyslně vyvoláváte rozbroje. Pokud v tom budete pokračovat, znovu vás přivážu k posteli."
Zvedl ruce, jako že se vzdává, a následoval sestry do provoněné kuchyně. Uvažoval, jak dlouho asi bude trvat, než někdo udělá chybu a prozradí, že Charles je ve skutečnosti… co? Charlotta? Pozorně se zadíval na mrazivě se tvářící dívku. Charles se k ní hodilo mnohem více než Charlotta.
Nana se spokojeně usmála, když viděla, že je volný, a snažila se ho usadit do čela stolu. „Ne, ne," bránil se Cyn a ukazoval na Charlese. „To je určitě vaše místo, pane, jako hlavy rodiny." Věnoval jim všem široký úsměv. „Mohu znát vaše příjmení?"
„Ne," odvětil Charles odměřeně a posadil se. „Buďte rád, že dostanete najíst."
Nana položila na stůl velký kastrol s dušeným králičím masem.
„Vypadá to báječně," poznamenal Cyn a potěšené se usmál.
Nana se rozzářila. „Nikdo nedokáže ocenit jídlo jako muži."
Cyn překvapeně pohlédl na Charlese: „Ale mladíci ve vývinu jsou většinou nenasytní jedlíci."
Charles zrudl. „Nejsem mladík ve vývinu."
„Velice se omlouvám, pane. Vím, že některým mužům vousy příliš nerostou…"
„Dovolte, abych vás obsloužila, pane," přerušila ho rychle Verity a naložila mu na talíř pořádnou porci dušeného králíka. „Brambory?"
Cyn se po zbytek jídla velkomyslně vzdal špičkování.
„A teď," řekl, když před sebou měli šálky s čajem, „co kdybyste mi řekli, co máte za lubem, abych vám mohl pomoci?"
„Proč byste nám měl chtít pomáhat?" zeptal se Charles ledově.
„Už jsem vám přece říkal, že zbožňuji nebezpečí. Nemůžu bez něho žít. Vždycky jsem chtěl být rytířem."
Tentokrát se ozvala Verity. „Ale proč si myslíte, že jsem panna v nouzi, pane?"
Podíval se na ni. „A nejste?"
Smutně se usmála. „Panna nejsem v žádném případě, ale připouštím, že v nouzi jsem…"
„Nic mu neříkej, Verity!" okřikl ji Charles ostře. „Nedůvěřuj mu. Proč musíš být vždy tak důvěřivá? Pokud mu to řekneš, bude na jejich straně."
„Ale co jiného mi zbývá?" otázala se Verity. „Potřebujeme někoho, kdo nám pomůže s kočárem, a já bych se cítila bezpečněji s…"
Cyn téměř slyšel, co chtěla říct – s mužem -, a viděl, jak se na ni Charles zamračil.
„Cítila byste se bezpečněji s někým starším," dopověděl za ni. „Drahý Charlesi, nemračte se. Je zřejmé, že se usilovně snažíte své sestře pomoci, ale nebylo by rozumné odmítat upřímnou nabídku ke spolupráci. Jsem aspoň o deset let starší než vy a mám zkušenosti, které vám chybí. Pokud mi řeknete, kam se chcete dostat, udělám, co bude v mých silách, abyste tam v bezpečí dojeli."
„Do Maidenheadu," řekla Verity rozhodně. „Můj budoucí manžel, major Nathaniel Frazer, tam právě slouží."
Je otcem jejího dítěte? přemítal Cyn. Na prstě měla snubní prsten, ten však mohl být nepravý. „To by neměl být problém. Musím připustit," zariskoval, „že v tom nevidím vůbec žádný problém."
„Až na peníze," odsekl Charles.
„Ach ano. Tak proto jste mě přepadli."
„Přesně tak."
Nikdo nevypadal, že by mu chtěl dát další informace, a tak to Cyn zkusil ještě jednou. „Chápu, že se vám zachtělo cestovat v mém velice pohodlném kočáře, ale získat ho bylo poněkud riskantní. Nebylo by moudřejší vydat se na cestu dostavníkem nebo na těch plnokrevnících, na kterých jste mě přepadli?"
„Ti koně nebyli naši," vysvětlila Verity, „a kdybychom si je nechali, byl by oheň na střeše. Souhlasím však, že jízda dostavníkem by byla rozumnější."
„Ano," přerušil ji Charles prudce. „Máš pravdu. Zítra vyrazíme v kočáře jeho lordstva do Shaftesbury a koupíme si jízdenky na dostavník." Chladně pohlédla na Cyna. „Tedy pokud vám můžeme důvěřovat, pane."
„Můžete mi důvěřovat," řekl prostě, „avšak jen v tom případě, že mi dovolíte účastnit se vašich dobrodružství. Nenechám se odbýt."
„Tohle není nějaká hra!"
„Hrozí vám tedy opravdové nebezpečí?"
„Ano."
„Od koho?"
Na to mu však neodpověděla, jen pevně sevřela rty.
„Myslím, že bychom mu to měli říct," ozvala se Verity.
„Promluvíme si o tom později." Charles ukončil diskusi a postavil se. „V tuto chvíli musíme vyřešit, kde bude spát."
Cyn neodolal. „Proč ne s vámi, pane?"
Charles ztuhl a Verity se málem zalkla čajem.
„Máte s tím problém?" zeptal se Cyn. „Ujišťuji vás, že ne-chrápu."
„Ale já ano," odvětila rychle.
„Rozumím. Povězte mi, pane, kde vlastně spíte?"
„Nahoře," odpověděla neuváženě. Pak zrudla a dodala: „Rozdělili jsme místnost závěsem."
„Vaše sestra a dítě spí naštěstí hluboce." Když na něho nechápavě pohlédla, řekl: „Tvrdil jste, že chrápete." Cyn se musel hodně ovládat, aby se nerozesmál. Kdyby oči mohly chrlit oheň, vzplál by jako pochodeň. Její plamenné oči, čisté, pevné rty a rozzlobený ruměnec na tvářích tvořily dohromady ohromující krásu.
Vlna tělesné touhy ho překvapila, nejraději by únoskyni hned a tady svlékl, aby si mohl prohlédnout její ženská tajemství pod mužským přestrojením. Chtěl vidět její oči planout vášní místo zlobou, tváře zrudlé touhou. Ještě štěstí, že již není přivázaný k posteli, protože při pohledu na jeho vzrušené tělo by padla do mdlob. Rychle si zaclonil oči řasami, ale byl rozhodnutý prožít tohle dobrodružství až do konce.
Nakonec se rozhodly, že bude spát v kuchyni, avšak k dispozici dostal jen jednu deku, kterou si rozprostřel na kamennou podlahu. Jelikož bylo jasné, že mu musejí důvěřovat, dovolily mu dojít si do kočáru pro zavazadlo. S pomocí několika kousků oblečení a převlečníku si vytvořil docela slušnou postel, mnohem lepší, než často míval v armádě. V kuchyni bylo koneckonců teplo a sucho.
Nana s Verity uklízely nádobí po večeři. Charles odešel a přinesl vodu ze studny, pak se posadil a začal číst knihu. Cyn si rovněž udělal pohodlí.
Sundal si boty a vyčistil si je. Kdo ví, jak dlouho se bude muset obejít bez Jeromeho láskyplné pozornosti? Přes opěradlo židle si přehodil kabát a vestu. Rozpustil si vlasy a učesal se. Po krátkém zaváhání – byl v přítomnosti dam – si sundal kravatu a odepnul vrchní knoflíky košile.
Nana a Verity mu nevěnovaly pozornost, ale jeho zajímal především Charles. Zahlédl krátké vzhlédnutí od knihy, ale žádnou výraznou reakci. Musí se více snažit.
Nana si šla lehnout. Verity kolem něho ještě chvíli poskakovala a pak odešla nahoru. Cyn zívnul a lehl si na provizorní lůžko. Čekal, jak se dívka zachová.
Zavřela knihu, přistoupila k němu a zůstala nad ním stát. Ted když nebyl spoutaný, neměl s tím žádný problém, pokud se tak cítila dobře. Založil si ruce za hlavu a svůdně se na ni usmál. „Chcete tu nakonec přespat se mnou?"
Zatajila dech a ustoupila dozadu, hned se však vzpamatovala. „Jen vám chci říct, pane, že vás zabiji, pokud se o něco pokusíte. Ty dvě jsou dobrosrdečné, ale já ne."
Bohužel se zřejmě nejedná o ženu volnějších mravů. „Už jste někdy někoho zabil, Charlesi?"
Roztřásly se jí rty. „Ne."
„Já ano."
„Tomu můžu jen stěží uvěřit."
„Opravdu? Jsem kapitánem čtyřicátého osmého regimentu." Lehce zalapala po dechu.
„V tuto chvíli jsem neschopen služby, ale se smrtí jsem se již setkal mnohokrát. Není snadné někoho zabít, pokud k tomu nemáte pádný důvod."
Veškeré známky slabosti zmizely. „V tom případě by mi to nemělo dělat nejmenší problém." Sfoukla svíčku, takže místnost nyní osvětlovala jen tlumená záře ohně z krbu.
Cyn zvážněl. Zíral na temné trámy na stropě a uvažoval, kdo té dívce tolik ublížil, že chtěla zabíjet. Kdo nesl zodpovědnost za to, že byla nyní bez peněz, převlečená za muže a vyděšená? Aniž by znal odpověd, rozhodl se jí pomoci.
Našel svou pannu v nouzi, ale nejednalo se o sladkou Verity. Byl to problematický, rozzlobený a krásný Charles.