Eloisa James
Osudová láska
An Affair Before Christmas (2007)
Domino 2011
Tvořili dokonalý pár: uhrančivě přitažlivý vévoda z Fletcheru a nevinně krásná Poppy Selbyová. Londýnská smetánka je považovala za ozdobu každého společenského setkání a jejich romantická svatba se stala událostí sezony. Avšak za zavřenými dveřmi začalo prvotní okouzlení chladnout, až vyhaslo docela.
Fletchovi se stále více zajídá nedostatek vášně, kterou ve své ženě nedokáže vyvolat, zatímco Poppy nechápe, proč je její manžel tak podrážděný a tráví tolik času na lovu. A když Fletch jednoho dne svou choť veřejně poníží, Poppy udělá to, o čem už dlouho uvažuje: opustí ho.
Očekávaná úleva se však nedostaví, spíše naopak. A protože osudová láska nás potkává jen jednou za život, budou muset Fletch i Poppy překonat nejedno úskalí, aby dokázali uskutečnit to, k čemu byli předurčeni…
Desperate Duchesses
1. Desperate Duchesses (2007) – Zoufalé vévodkyně Domino 2010
2. An Affair Before Christmas (2007) – Osudová láska Domino 2011
3. Duchess By Night (2008) – Vévodkyně v přestrojení Domino 2011
4. When the Duke Returns (2008)
5. This Duchess of Mine (2009)
6. A Duke of Her Own (2009)
Ukázka z knihy Osudová láska
Ze svého místa na věži Fletch viděl klikatící se řeku Seinu. Paříž pokrytá čerstvým nánosem sněhu se pod ním třpytila. Všechny chrliče se honosily dlouhými stříbrnými nosy. Věže Notre Damu se tyčily vysoko nad ostatní věžičky, které jako by dychtivě žadonily o Boží pozornost. Katedrála je však zcela očividně přehlížela, neboť si byla dobře vědoma toho, že je krásnější a honosnější než ty druhé. Zdálo se, jako by říkala: Vánoce patří jen mně.
„Je to skoro zázrak, co k sobě cítíme.“
Fletch zamrkal a podíval se dolů na svou snoubenku slečnu Perditu Selbyovou. Na malou chvíli se Notre Dame, Poppy a Vánoce smísily v jedno, jako by katedrála byla erotičtější než žena a jako by žena byla svatější než Vánoce.
Usmála se na něho. Tváře jí lemovaly hebké kadeře barvy zlata a rty měla sladké a rudé jako francouzské víno. „Nemáš pocit, že to je až příliš krásné, než aby to byla pravda, Fletchi?“
„Samozřejmě že ne!“ namítl Fletch rozhodně. „Jsi ta nejkrásnější žena na světě, Poppy. Jediný zázrak je ten, že ses zamilovala právě do mě.“
„To není žádný zázrak,“ řekla Poppy a štíhlým prstem se dotkla důlku uprostřed jeho brady. „Jakmile jsem tě poprvé uviděla, hned jsem věděla, že máš všechno, co chci, aby měl můj manžel.“
„A to je?“ Objal ji okolo ramen, aniž by věnoval pozornost tomu, že je někdo může vidět. Koneckonců tohle byla Paříž, a ačkoliv zde pobývalo mnoho anglických šlechticů, jejich chování nebylo tak upjaté jako v Londýně.
„Nu, jsi vévoda,“ řekla škádlivě.
„Takže ty mě miluješ jen kvůli titulu?“ Sklonil hlavu, aby ji políbil na tvář. Měla neuvěřitelně hebkou pokožku. Přivádělo ho to k šílenství plnému chtíče…, francouzského chtíče, kdy chtěl ženu zlíbat od hlavy až po konečky prstů na nohou, kdy ji chtěl olizovat, okusovat a ochutnávat, jako by byla tím nejsladším zákuskem. A ona jím vskutku byla.
Nebyl to tentýž chtíč, který se ho zmocnil vždy, když přijel do Paříže. Bylo to mnohem silnější. V Anglii se muži dívají na ženy jako na lodě, které je nutné dobýt a ponořit se do nich. Ale Fletch cítil, jak ho síla lásky a Paříže mění, jak z něho dělá jiného člověka. Chtěl se laskat s Poppyiným tělem, okusit slanost jejího potu a zlíbat slzy radosti poté, co ji přivede k naprosté blaženosti.
„Přesně tak,“ řekla Poppy se smíchem. „Tvůj titul je tím nejdůležitějším. Ani jsem si nevšimla, jak ti to sluší, že se chováš k ženám s úctou ani jak krásně tančíš. Dokonce jsem si nevšimla ani toho tvého dolíčku.“
„Dolíčku?“ Fletch se znovu sklonil, aby ji políbil. Malá Poppy byla tou nejsladší dívkou na světě, ale bylo neobyčejně těžké ji políbit. Pokaždé, když se ocitli sami, vždy se našel nějaký důvod, proč ji nesměl obejmout, proč ji nesměl políbit. S takovou bude muset jeho touha a všechny ty věci, na které myslí dvacet čtyři hodin denně, počkat až na svatební noc.
„Toho na bradě,“ řekla a zvedla hlavu. „Ten tvůj dolíček mě nakonec přesvědčil.“
Fletch si znechuceně odfrkl. „Nesnáším ho. Vlastně přemýšlím o tom, že si nechám narůst vousy, abych ho ukryl.“
„To nesmíš udělat!“ povzdechla si. „Je tak rozkošný. Kdokoliv se na tebe podívá, hned ví, co jsi za člověka.“
„A co jsem za člověka?“ zeptal se a znovu sklonil hlavu.
„Čestný a přesně takový, jaký si každá žena přeje, aby byl její manžel. Všechny dámy se mnou souhlasí. Měl jsi slyšet hraběnku Pellonniereovou. Řekla o tobě, že jsi delikátní.“
Fletch si pomyslel, že Poppy možná nepochopila podstatu hraběnčina obdivu k jeho osobě. „A ostatní si to myslí taky?“ Byl tak blízko jejích úst, že se naklonil a políbil ji. Na malou chvíli měl pocit, že se mu poddá. Konečně líbal ty krásné rty, které ho v noci nenechávaly spát. Když se však pokusil jazykem proniknout dovnitř…
„Co to děláš?“
„Líbám tě,“ řekl a pustil ji, protože se na něho mračila.
„To je nechutné,“ prohlásila a podívala se na něho. „Snad si nemyslíš, že vévodkyně dělají něco takového?“
„Vévodkyně se nelíbají?“ zeptal se bezradně.
„Vévodkyně se líbají, ale ne takhle. Vždyť jsi mi do úst dal své sliny!“ Vypadala vskutku pohoršeně. „Jak sis jen mohl myslet, že bych ti něco takového dovolila? Jsem znechucena!“
„Ale Poppy, byl to obyčejný polibek,“ namítl Fletch. Cítil, jak mu po zádech přejel mráz. „Copak jsi ještě nikdy neviděla, jak se někdo líbá pod jmelím? Zeptej se, koho chceš.“
„Jak bych se mohla někoho zeptat?“ namítla téměř šeptem. „Kdybych to udělala, znamenalo by to, že bych mu musela říct o tvé perverznosti – a to bych nemohla. Koneckonců budeš můj manžel!“ V očích se jí objevila směsice obdivu a znechucení.
„Už vím!“ vykřikl s úlevou. „Zeptej se vévodkyně z Beaumontu. Ta bude přesně vědět, o čem mluvím.“
Poppy se zamračila. „Matka tvrdí, že vévodkyně je ta nejskandálnější Angličanka v Paříži. Je pravda, že mám Jemmu velmi ráda, ale nejsem si jistá… “
„Tvá matka prostě nemá vévodkyni ráda,“ řekl Fletch. „To však neznamená, že by ses jí nesměla zeptat.“
„Ale Jemma se s nikým nelíbá,“ namítla Poppy. „Matka říkala, že vévoda ji stěží kdy přijde navštívit. Byl tady minulé léto, když skončilo zasedání parlamentu.“ Dívala se na něho neskutečně modrýma a nevinnýma očima. „Jak bych se jí mohla zeptat na polibek? Jistě by ji to naplnilo smutkem, že její vlastní manželství je tak prázdné, když naše bude tak překrásné.“ Položila mu dlaň na tvář a najednou na ničem nezáleželo.
„Je jedno, jestli se zeptáš nebo ne,“ řekl a znovu ji objal. Alespoň že mu dovolí, aby ji držel. Do svatby mu to bude muset stačit. „Zapracujeme na tom později o naší svatební noci.“ Byl rozhodnutý poskytnout své milované Poppy tutéž rozkoš, jakou on najde v jejím těle. Četl o tom ve francouzských knihách, přičemž se prokousával cizími slovy. Byl dost bystrý na to, aby si uvědomil, že jeho dřívější zkušenosti se ženami, které měl, než přišel do Paříže, se ani vzdáleně nepodobaly rozkoši při milování se zbožňovanou partnerkou. Jejich nacvičené vzdychání v něm probouzelo spíše odpor.
Jestli ho Paříž něčemu naučila, pak to bylo tohle: mohl by se milovat třeba se samotnou Kleopatrou, ale pokud by si milostný akt neužívala stejně jako on, pak by s ní nechtěl mít nic společného. Když se Pařížanka usmála, její úsměv byl pozváním, které mělo mnoho společného s její rozkoší a skoro nic s jeho. Když se na něho Pařížanka usmála, Fletch si vzpomněl na Cecilii, jež mu řekla, že jeho rty jsou stejně tak krásné jako sladké, nebo na Elisu, která když ho viděla nahého, obdivně vykřikla. Samozřejmě že Cecilie a Elisa patřily do prvního měsíce jeho života v Paříži, do doby, než se zamiloval. Teď jeho srdce patřilo jen Poppy… a jeho mužství bude jeho srdce ochotně následovat.
